Chomutov - I přes vánoční prázdniny mohou zvědavci v Chomutově luštit šifry, hledat klíče a vracet se pomocí indicií o 30 let zpátky na Národní třídu, aby si zacinkali. Právě tam pomyslně končí, pokud se jim zadaří v takzvané escape hře s názvem „Únik z totality“, s kterou letos přišlo chomutovské muzeum. Netradiční formát výstavy je poutavý ale i pro ty, které vůbec nezajímá socialismus.
Vyhrajete revoluci?
Vylosujete si barvu trasy, kterou budete hrát. Můžete být jen dva, ale klidně i třicetičlenná skupina. „Smyslem únikové hry hry je sbírat barevné klíče, s kterými na konci zazvoníte na Národní třídě. Na začátku dostanete obálku, kde máte první indicii (nápovědu). K tomu i první černý klíč a první dílek puzzle – sbírají se i části puzzle, z kterých si na konci potřebujete složit kód pro odemčení posledního zámku. Bez toho se nedostanete dál,“ instruuje průvodce Jiří Kopica.
Hala s únikovou hrou představuje v podstatě socialistický byt. „Retrotémata jsou dnes populární,“ podotýká Kopica. Černé klíče mají vždy pustit hráče do zamčených skříněk a šuplíků, v nichž hráči najdou další úkol. Do příslušné kóje, ze stanoviště na stanoviště, se dostanou na základě nové indicie.
Jsou mezi nimi hádanky složené do veršů, různé druhy šifer, matematická úloha, dřevěný hlavolam, dětská skládačka a podobně. Pro některé textové úkoly lze najít nápovědy i v textu panelu, který visí v „pokoji“, v němž se aktéři právě nacházejí.
Třicetiletý toaleťák?
Zároveň se měří čas. „Když časomíra začne pípat dříve, než se dostanete do cíle, prohráli jste,“ upozorňuje muzejník, když nastavuje hodinový limit, který máte na to, abyste byli na Národní třídě včas a revoluci „vyhráli“.
„Výstavu si pak můžete prohlédnout ještě znovu, klidně několikrát, vrátit se,“ ubezpečuje průvodce a přidává informaci: „Na některých skříňkách je uvedeno ´Otevři´, takže ty můžete ještě otevřít a najít další kousky ze socialistického hospodářství.“ Třeba třicetiletý toaletní papír, který vyhrabal odněkud spolupracující truhlář Rýzner…
Video
https://www.youtube.com/watch?v=7WNKudLLg3M
„Z nějakého důvodu také sbíral řadu tehdejších věcí: Například toaletní papír támhle ve vitríně. Není běžné, aby si člověk třicet let nechával toaletní papír. Možná zůstal někde na chalupě či podobně, tak nějak to většinou vzniká…“ prozrazuje Jiří Kopica kuriozitu.
„Paní Zagorová, je to milá holka…“
Ocitnete se i ve výslechové místnosti. Na zdi visí podobizna prezidenta Gustáva Husáka. Na stole ostře svítící lampička a psací stroj, na kterém má nějaký „estébák“ zrovna rozepsán tajný zápis.
Svou roli zde má i legendární projev Milouše Jakeše: „…No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další. Ne šestset, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní, každý rok….“
Po Jakešovi následuje hraná zvuková scénka dvou příslušníků Stb při výslechu dívčiny, která zjevně někdy na veřejnosti poslouchala Svobodnou Evropu. „Na něco se tě ptám!“ „Auuuu.“ „Co je na té kazetě?! Bude to! …(…) Táta učitel, myslíš, že mu tímhle pomáháš? Za rok maturuješ, můžeš si jen polepšit…“
A nakonec namluvená hádanka, která vás pošle do další kóje. „Někteří hráči nečekají tiše, jsou netrpěliví pokračovat, a nakonec přeslechnout tu namluvenou indicii, a musí to pustit celé znova,“ usmívá se průvodce, který ještě prozradil, že elektroniku pro expozici dával dohromady bratr jednoho z muzejních kolegů: „Vytiskl obvody na 3D tiskárně. Tato pomoc nám významně ušetřila výdaje, jinak by výroba výstavy stála dvojnásobek,“ vyzdvihuje Kopica pomoc řady autorů, bez nichž by unikátní počin v muzeu možná vůbec nevznikl.
Dosud neznámé snímky. Lidé se hledají
Po skončení hry se můžete do prostor únikovky vrátit a prohlédnout například fotografie muzejního fotografa Huga Sedláčka, který tyto obrázky „udržel pod pokličkou“ celých třicet let. Jsou zveřejněny poprvé. Někteří lidé se prý mezi kóje, které představují tradiční byt z doby normalizace, chodí podívat právě na dobové fotografie. Potvrzuje Jiří Kopica na náš dotaz.
Netradiční formát expozice o Sametu vznikl proto, že se hledají nové způsoby, jak pohnutou dobu rodičů vůbec vysvětlit nastupující generaci. Podle historika Jiřího Kopicy, který je jedním z autorů „Úniku z totality“, je to totiž leckdy skutečně potřeba. Třeba tehdy, pokud děti nepochopí slovní žert a domnívají se, že se v 89. roce skandovalo „máme hole v ruce“, jak vtipkovali v televizním pořadu před lety Kaiser a Lábus.
Fotogalerie
„Máme hole v ruce,“ nechápe dnes mládež
„Dělali si tehdy srandu z hlášky ´máme holé ruce´, ale dneska si skutečně někteří myslí, že to zaznělo tak jako na obrazovce: Máme hole v ruce. Díval jsem se na ten pořad před deseti lety a říkal jsem si, že se to nemůže stát. Ale ono se to stane. V rámci historie lidé zapomínají…,“ krčí rameny historik, který pro krátký exkurz do osmdesátých let napsal texty. „Na základě procházení retrovýstavou byste měli pochopit, proč to skončilo na Národní třídě,“ shrnuje smysl.
Výstavu v podobě únikové hry nabízí chomutovské muzeum do 1. února. „Je to víceméně první výstava tohoto druhu v rámci muzejního systému. Bylo nám doporučeno přihlásit se i do Gloria Musaealis v kategorii Počin roku,“ zmínil Jiří Kopica, podle kterého je chomutovské muzeum bezesporu první, kde mohou v rámci jedné výstavy, jedné haly, paralelně hrát únikovou hru čtyři týmy dohromady.
„Únik z totality“ si lze zahrát – nebo výstavu jen pasivně prohlédnout - v hlavní budově chomutovského muzea v ulici Palackého 86. Chomutovské muzeum má otevřeno 26. prosince od 13 do 17 hodin, v další dny pak: út-pá 9-17 hodin, sobota 10-17 hodin, neděle 13-17 hodin. Na Silvestra a na Nový rok bude zavřeno.
- TEXT A FOTO: LUCIE BARTOŠ
