Most - Spisovatel Jakub Bouda, původem Mostečan, představil v mostecké městské knihovně některé své knihy. Do malého kinosálu přinesl atmosféru ze svých děl, vyprávěl o životě svých postav i o tom, kde bere inspiraci.
Dneska jsi měl veřejné autorské čtení. Tvoje první. Co jsi představil ze svého díla?
Jak říkáš, moje první. A poslední. Nemám nic proti besedě s lidmi, já žvaním rád, ale to čtení nahlas není pro mě. Nejsem žádný recitátor, vůbec mi to nesedlo. Ta diskuze mezi čtením, to byla zábava. To čtení příště rozhodně vynechám.
A co jsem představil? První ukázku jsem četl z knihy „Kdo zabil tu babu?“, což je první díl plánované pentalogie o poručíku Šindlerovi odehrávající se v Mostě. Druhá ukázka byla z knihy Rozbitej, která je prvním dílem již dokončené trilogie V náručí psychopata.
Vzpomeneš si, kdy jsi napsal první povídku?
Úplně přesně. Bylo to ve večerce v Horním Jiřetíně. Lidi nechodili, děsně jsem se nudil, tak jsem napsal povídku o chlápkovi, který našel na půdě poklad. Ten příběh je součástí povídkové knihy Bumerang.
A co je posledního vydaného?
Od doby, kdy jsme spolu mluvili vyšlo pět knih. Již zmíněná detektivka Kdo zabil tu babu?, druhý a třetí díl V náručí psychopata s názvy Seřízenej a Vyřízenej, a také devátý a desátý díl ságy Aforkalypsa s tituly Tma a K branám Karaka. Musím se pochválit, vloni jsem byl plodný.
V jakém prostředí dnes tvoříš? Z Mostu jsi se na Šumavu přestěhoval už před lety…
Mám svou pracovnu, kde je většinou zataženo, obklopím se tématickou hudbou a pak už nechám jen jet hlavu. Ale ty se asi ptáš na okolí. Tak můžu říct, že až na pár měsíců v roce, kdy se sem přiženou hordy turistů, je tu klidno a deštivo. Když neprší, sněží. Teda abych to nepřeháněl, prší tu jen o svátky, víkendy a prázdniny. Ale když je hezky, je to paráda. Na zahradě pobíhají bažanti, za plotem srnky, už jsem zahlédl i vlka. Mám to na jednu stranu pár metrů do lesa a na druhou pár metrů k Lipnu. Co si přát víc.
Nechybí ti inspirace Mostem? Není to na jihu až moc klidné?
Já jsem v Mostě celkem pravidelně každé tři měsíce. A věř nebo ne, na inspiraci mi stačí jeden večer u Žižky. A klid miluju. Poslední dobou čím dál víc. Asi se ze mě stává morous. Já si lidi užiju v práci.
Vzpomínám na knížku Bumerang, i díky tomu, že jsem byl na původním přebalu :)
No aby ne. Však je celý děj přece zasazen do baru, který si vlastnil a čirou náhodou se jmenoval stejně. Taky jsem ho jednu dobu vlastnil. A pak jsme z toho se společníky udělali burgrárnu. Ale to všechno odnesl čas.
Které knihy si nejvíc vážíš?
To je těžký takhle říct, do každý jsem něco vložil, ale kdybych měl určit, která je za mě opravdu povedená, tak asi Rozbitej. Podle mě je to prostě úplně něco jiného než všechno ostatní. Ichforma s pokroucenou gramatikou a syrově „vodvyprávěnej příběh“.
Proč píšeš?
Protože mě to baví. Můžu si tvořit vlastní světy. Všechno je po mém. Rozhoduji o životech. Mám neomezenou moc. Můžu zařídit, aby byla tráva červená. A duševně si odpočinu. Někdo objímá stromy, já píšu.
Proč už nikdy nenapíšeš pohádku?
Protože je to neuvěřitelně těžké a vyčerpávající. Děti nechápou sarkasmus, mají mnohem menší slovní zásobu, člověk se musí vyvarovat všemožných narážek a složitostí, příběh musí být jednoduchý. Honza, princezna, drak, tečka. Nemohu si s tím pohrát tak, jak bych chtěl. A navíc v dnešní době hysterie korektnosti? Nadlidský úkol.
Dneska jsme slyšeli, ze chystáš dvoustrannou knížku? Co si mohou pod tím lidi představit?
Tak to zatím jen ve fázi nápadu, ale zhruba jde o toto. Manželka si pořídila francouzského buldočka. Já tyhle nakopnutý držky miluji, takže s ním trávím dost času. A on je tak neskutečný, že mě napadlo napsat knihu, kde bude na každou událost pohled pána i psa. Z jedné strany bude kniha Já a můj pes a z druhá Já a můj pán. A čtenář se dozví, co si o situaci myslím já a co si myslí Artuš. Tak se totiž jmenuje. On se totiž umí díky všem těm vráskám na stovky způsobů. Kulí oči, roztahuje pysky, špulí je, vraští čelo a do toho bručí v dalších několika tóninách, ze kterých lze vyrozumět, zda něco chce či se mu něco líbí. Zkrátka jsme našli společnou řeč, tak budu tlumočit.
A co mas dalšího v hlavě? Nebo co vlastně píšeš?
Jéje, já toho mám v hlavě tolik. Ale protože musím chodit do práce, asi to nikdy nestihnu napsat všechno. A teď momentálně mám rozepsanou knihu, která by měla spojit hrdiny Viktora a Nikolaje z trilogií Ve stínu gangu, respektive V náručí psychopata. Bude to akční jízda.
Co děláš jiného než knihy?
Sem tam skládám písničky. A když jich mám víc, přemluvím pár kamarádů a natočíme je. Zrovna vloni vyšlo druhé CD Rum&spol. s názvem Nekorektní hovado. Je to takový bluegrass s punkovými texty. Samozřejmě je to na Spotify. A všude jinde.
A pak tak nějak relaxuji. Čtu, hraji Diablo a Assassin Creed, chodím na procházky se psem a koukám na seriály. Jako všichni ostatní.
Jaký máš sen?
Kromě celosvětového míru? Třeba aby Netflix zfilmoval Aforkalypsu, jejíž poslední díl s názvem Poslední jezdec vyjde do letních prázdnin. To by bylo hezké. Asi by mi ani nevadilo porušit rodinnou tradici a stát se bohatým. Dokázal bych se s tím srovnat. Jsem takový šváb. Já se přizpůsobím.
A taky bych chtěl letos ještě vydat druhý díl Pravé severské detektivky Hoří chata, Lenko. To je další případ poručíka Šindlera. A pak už asi nic, jsem skromný chlapec. Znáš mě.
