Ústecký kraj - Desátý ročník Keltského telegrafu je za námi. Na téměř třech stovkách míst v republice vzplály na kopcích ohně a lidé si z jednoho stanoviště na druhé vyslali v předem daný čas signál. Podle hlavních organizátorů Keltského telegrafu spojení na většině stanovišť klaplo. Jen viditelnost byla místy horší a někde foukal poměrně silný vítr.
Jedním z bodů Keltského telegrafu, kde se sešlo nejvíc lidí, byla zřejmě Raná u Loun. Tady se podle hlavního čerta Pepy objevilo kolem dvou stovek účastníků. Signál, který tu přijímali z Blšanského Chlumu, byl prý skvěle vidět. Stejně tak signál, který z Rané přeposílali k dalšímu stanovišti (ke kapli) měl velmi dobrou viditelnost.
Na Děčínském Sněžníku hlásili problémy s mlhou a silným větrem. Podle hlavního čerta Petra Novotného to ale lidi neodradilo a účast tu byla největší za poslední tři roky. Čerti si pochvalovali spolupráci s městem Jílové, které pro ně rozsvítilo rozhlednu, a dokonce připravilo pro všechny čaj a špekáčky. Navíc se Petr Novotný pochlubil, že od NP České Švýcarsko a Lesů České republiky dostali povolení k pořádání Keltského telegrafu na dalších pět let.
Čerti Křižáci ze stanoviště Litice – Kotlík u Plzně navštívili před zahájením akce kolegy čerty na Sylvánu, odkud později přijímali signál. Ten svůj Křižáci vysílali na letos prvně registrovaný kopec Hujáb pěti světlicemi. Zřetelně také viděli signál od čertů z Křížového vrchu u Stoda. Stanoviště Litice bylo jedním z mála míst, kde se účastníci v souvislosti s podstatou akce nezaměřili jen na pojídání špekáčků. V režii čertice Baktinky tu proběhl rituál přivítání jara, poděkování Zemi a zbavení se všeho zlého.
Na Duchcovské Maríně měli sice špatnou viditelnost a foukal tu poměrně silný vítr. Přesto tady podle Jeniny Doleželové viděli signál z Pařezu v Kostomlatech, problikávat Pramenáč, nejspíš i Bouřňák a ohňostroj na Písečáku.
Když je zmínka o Písečáku v Teplicích, tady se akce nepovedla. Ještě deset minut před odesláním signálu tu lidi marně bloudili po celém Písečném vrchu s baterkami a hledali stanoviště. Zhruba pět minut před odesláním signálu se za hlasité hudby přivalila skupina teenagerů. Oheň se tu rozdělával na poslední chvíli, připraveného nebylo nic a jak řekla účastnice Martina: „Byla jsem se ze zvědavosti podívat a jsem hodně zklamaná. Příště už sem nepůjdu. Mohli jsme večer trávit líp.“
