Hradiště – V Hradišti, které je součástí Bžan, mají od neděle 2. srpna nový zvon. Krásný, velký, kvalitní zvon, který budou brzy slyšet i lidé v okolních obcích. Obyvatelé malé osady, sevřené úchvatnou hradbou kopců Českého středohoří, si zvon doslova vydupali. Jeho žehnání arciděkanem Marcinem Sajem přihlíželi v neděli s nadšením téměř všichni místní. V horkém odpoledni u kostela voněly domácí koláče, k dobré náladě hrálo Veltruské smyčcové duo, pro zahnání žízně se točila limonáda. Místní se dostavili ve svátečním a stejně tak byli i naladění. Taky měli být na co pyšní a bylo co slavit.
S myšlenkou opatřit věž kostela sv. Vavřince v Hradišti zvonem přišlo Sdružení pro Bžansko, v čele s Jacquelinou Jančovou. Projekt, který si vyžádal investici ve výši 120 tisíc na zavěšení a renovaci zvonu, podpořilo vedení obce. Ovšem, s podmínkou. „Řekli jsme, když se vybere půlka potřebné částky od dárců, obec zadotuje druhou polovinu. Zvon samotný je v hodnotě miliónu korun, ale ten hradila církev, protože jí kostel patří,“ poznamenala starostka Bžan Ivana Horčicová. V osadě, kde trvale žijí necelé dvě stovky obyvatel, 60 tisíc skutečně dali dohromady.
Místostarosta Bžan, Daniel Benda, v úvodu slavnostní akce poděkoval všem dárcům, jejichž jména, jak poznamenal, budou umístěná na viditelném místě v kostele. „Nový zvon je takový Mercedes mezi zvony. Má skvěle vyladěný zvuk, tuším tón A1, jak mi řekl zvonař Manoušek. Bude se rozléhat do obou údolí, na Pytlíkov, tak i na Lhenice, protože těmi směry je zvonice situovaná.“ Místostarosta rovněž dodal, že zvon bude v první fázi zavěšený do pozice, aby se s ním dalo kývat lanem. V následujících týdnech dorazí bicí zařízení, které bude umístěné z boku věže a časovač, jehož prostřednictvím bude možné nastavit čas vyzvánění.
Zvon pro kostel sv. Vavřince v Hradišti získalo vedení obce Bžany díky vstřícnému přístupu Arciděkanství v Bílině. Jeho zrestaurování a nedělního vyzdvižení do věže se ujal známý zvonař Petr Rudolf Manoušek ze Zbraslavi. Několik minut před náročnou a nebezpečnou akcí, kdy Petr Manoušek vězel v okénku věže a korigoval půltunový kolos zavěšený na jeřábu, aby ho dostal okénkem dovnitř, nám poskytl krátký rozhovor. Najdete jej pod fotogalerií.
Foto
Rozhovor
Jak se člověk stane zvonařem?
„Jsme rodina zvonařů se 120letou tradicí. Začínali jsme na Moravě, v Brně. Potom byla několik let nucená pauza a pokračovali jsme zase až od roku 1967 na Zbraslavi, kam byl otec nedobrovolně z Brna vystěhován. No a na Zbraslavi pracuji dosud.“
Odkud je zvon, který budete vyzvedávat do věže hradišťského kostela?
„Jedná se o zvon, který stál na podlaze bílinského kostela. Od války. Původně ale pocházel ze zrušeného kostela, kterých bylo tady v pohraničí mnoho. Obec Bžany požádala, zda by zvon mohla pro kostel v Hradišti získat a pan farář byl myšlence přístupný. Souhlasil, že se zvon vrátí zpátky do funkce.“
Jak hodnotíte jeho kvality z pohledu profesionála?
„Je to mimořádně cenný, renesanční zvon od Tomáše Litoměřického, zvonaře, který v tehdejší době patřil skutečně k významným špičkám v oboru. Zvon samotný, bez závěsu a srdce, váží 512 kilogramů. Je z roku 1517, takže má za sebou dlouhou historii. Není ale hodně vytlučený, navíc, od roku 1945 prakticky nezvonil. Jeho velikost odpovídá zvonu původnímu, který tady visel, ale za války podlehl rekvizici pro armádu. Ta shodná velikost je důležitá, aby se zvon vešel do věže.“
V čem spočívala jeho renovace?
„Předně musel být zbavený koroze. Za ta léta byl silně znečištěný. Musel jsem nejprve sejmout korozi, opatřit zvon patinou a konzervovat ochrannou vrstvou vosku, která zabrání jeho znečišťování.“
Všimla jsem si, že chybí srdce.
„Nechybí. Ale nebylo zavěšené. Celé zvonové příslušenství bylo nutné vyrobit nové. Jak srdce, tak i závěs, na kterém bude zvon viset, s kováním, čepy, ložisky. Teď to tady vidět není, protože by nebylo možné dostat zvon zkompletovaný tím oknem nahoru do věže. Musíme ho složit až tam. Tím oknem projde jen samotný zvon. Teprve ve věži ho dáme dohromady a pak se bude zavěšovat.“
Byla tahle práce pro vás něčím specifická?
„To se nedá říct. Jenom mám vždycky radost, když se mi do rukou dostane kvalitní zvon. To je nádhera. Když máte před sebou práci člověka, který to opravdu uměl. To je prostě radost na něčem takovém dělat. A to tenhle zvon od Tomáše Litoměřického, pro mě rozhodně byl.“
