Duchcov – Městské muzeum Duchcov, které sídlí v kouzelném měšťanském domě v Masarykově ulici, slaví v letošním roce 125. výročí svého založení. Existence funkčního muzea v malém městě, jakým Duchcov je, je svým způsobem raritou. V Ústeckém kraji spočítáte podobná města, kde je muzeum, na prstech jedné ruky. V uplynulém týdnu se na výstavě, motivované výročím, konala v Poppelově síni komentovaná prohlídka. Vedl ji tamní historik Jiří Wolf, který návštěvníky poutavým způsobem zasvětil do historie muzea.
Počátky muzea
Duchcovské muzeum vzniklo v roce 1896. Už ale v 17. až 19. století existovaly na zdejším zámku bohaté kolekce muzeálního charakteru, jako rukopisy, staré tisky, obrazy nebo přírodniny. Původní budova muzea stála na Bílinské ulici, v objektu, kde nyní sídlí městská knihovna.
V počátcích mělo muzeum nacionálně vyhraněný charakter, který umocňovala spolupráce s významnými německými odborníky. Ve dvacátých letech 20. století zde dokonce vznikl německý spolek Vlastivědné muzeum v Duchcově. Ve 40. letech se muzeum přestěhovalo do větších prostor v Nádražní ulici a jeho sbírky přešly do majetku města. Od roku 1945 stála v čele muzea významná archeoložka, která řadu let před tím s duchcovským muzeem spolupracovala, Hermína Davidová-Mayová.
Síň dělnického hnutí
Jiří Wolf: „V roce 1960 bylo duchcovské muzeum nesmyslně přejmenované na Síň dělnického hnutí. Což je paradox, když si vezmeme, že tam byl například jeníkovský oltář nebo keltský poklad z Lahoště. Pak jim ta absurdita nejspíš došla a přejmenovali ho na městské muzeum.“
Davidovou-Mayovou nahradili ve funkci postupně Adolf Merten a později Václav Kukla. Když v roce 1963 Kukla umřel, nebyl nikdo, kdo by se o sbírky dál staral. Kolekce byly proto přestěhované na znovuotevřený duchcovský zámek. Některé sbírky se převážely podle jednoho z návštěvníků traktorem a místní měli údajně značnou část exponátů rozkrást.
„Začalo se uvažovat o tom, že se sbírky rozdělí a předají okolním institucím jako byl Národní památkový ústav v Ústí nad Labem a teplické muzeum,“ informuje Jiří Wolf. „Většina etnografických věcí skončila v teplickém muzeu. V roce 1989 byla velká část geologických a paleontologických sbírek předána doktorce Miladě Vavřínové v ústeckém muzeu. O co tam neměli zájem, šlo do škol jako učební pomůcky. Byla to velká škoda, protože ty sbírky byly naprosto unikátní a ojedinělé.“
Duchcovské muzeum má i tak ve sbírkách skutečné unikáty
V duchcovském muzeu nalezne návštěvník i dnes významné exponáty. Například zkameněliny ze třetihorní flóry, které pocházejí ze Želének. Jsou zde čtyři desítky vzácných rukopisů, včetně velmi vzácné Horní knihy a sbírky starých tisků, kterých je kolem tří stovek. Zajímavá je rovněž sbírka hudebních nástrojů, citer, které původně bývaly v každé domácnosti. Duchcovské muzeum jich má cca 12. Vystaveny jsou například i kroje.
„Před zhruba 150 lety se v Podkrušnohoří nosily kroje. I dnes jsou zde lidé, kteří se snaží tradici nošení krojů obnovit. Někteří si kroje sami šijí.“ Podle Wolfa byla zdejší kultura pestrá a bohatá. Proto ho zaráží názory některých etnografů, kteří jsou přesvědčení, že tady nic, kromě hornické kultury nebylo. „V letech 1989–1994 se začaly rozdávat poslední zdejší sbírky. Nebýt pana Josefa Zády a Pavla Koukala, kteří se o obnovu muzea zasloužili, duchcovské muzeum by zaniklo.“
Současnost muzea
Městské muzeum Duchcov má návštěvníkům stále co nabídnout. Kromě již zmíněných unikátů například expozici o historii města, interaktivní a exponáty bohatě zastoupenou expozici Já Giacomo Casanova, děti nadchne expozice historických kočárků a dětských vozidel z bývalé místní továrny HIKO, fandy mincí pro změnu upoutá numismatická sbírka, rozsahem překvapí sbírka rukopisů z 16.-19. století, sbírka grafik, které zachycují proměny Duchcova i jeho okolí a spousta dalších.
Josef Záda (1923-2002) bývalý předseda MěNV. Významnou měrou přispěl k rozvoji města a zabránil likvidaci jeho části kvůli důlní činnosti. Zasloužil se rovněž o obnovení duchcovského muzea. V 60. letech 20. století prosadil zpřístupnění státního zámku, rekultivaci zámecké zahrady i výstavbu Pavilonu pro Reinerovu fresku.
Pavel Koukal (1944-2014) duchcovský patriot, novinář, publicista, vlastivědný pracovník, regionální historik, památkář, ekologický aktivista, sokolský vzdělavatel a organizátor kulturních akcí a výstav. Byl spoluzakladatelem Společnost pro záchranu Jezeří, jedním z iniciátorů založení Společnosti přátel města Duchcova a Československé společnosti G. Casanovy se sídlem v Duchcově. Stál u snah o záchranu severočeských Libkovic a u znovuobnovení činnosti duchcovského Sokola.
