Bílina - Tvůrce pohádkového lesa Jaroslav Sekyra dostal Cenu Rady města Bíliny. K předání došlo v Domově důchodců v Bystřanech, kde pan Sekyra žije. Osobně mu přišel poblahopřát starosta města Oldřich Bubeníček a místostarostky města Bílina Veronika Horová a Zuzana Bařtipánová. Cena byla udělena za zvlášt´významný přínos v rozvoji města Bíliny.
"Pan Sekyra patří k významným osobnostem v moderních dějinách města. Je to nádherná ukázka toho, co může občan pro město udělat. Při posezení jsme zavzpomínali společně s panem Sekyrou, protože je to už neuvěřitelných 40 let, co pohádkové figurky vznikly či vznikaly v pohádkovém lese. Myslím, že cenu, kterou od města dostal, je naprosto zasloužená a jsem rád, že si ji váží i sám pan Sekyra," řekl starosta města Bílina Oldřich Bubeníček.
Tvůrce ojedinělého pohádkového lesa Jaroslav Sekyra žije spokojeně v Domově důchodců v Bystřanech. Klatovský rodák žije v severočeském regionu od roku 1950, kdy ve svých 25 letech zakotvil nejprve v Hostomicích a poté se usadil v Bílině. Vyučený kameník našel zálibu v astronomii a také ve voňavém dřevu, ze kterého začal vyřezávat a vyrábět pro děti nejrůznější atrakce a loutky.
V roce 1967 vybudoval v Hostomicích dětské eldorádo, ve kterém nechyběly dřevěné figurky, prolézačky ani obrovský drak, do kterého se bez problémů vešla celá třída, a v jeho útrobách se dokonce promítal film s astronomickou tématikou. Bílinské lesy Jaroslava Sekyru uchvátily natolik, že se rozhodl pro vybudování pohádkového areálu snů s mnoha figurkami a atrakcemi. Psal se rok 1974. „Vyřezal jsem bez cizí pomoci asi 125 pohádkových dřevěných figurek a dalších asi osm desítek kreseb na stromy. Dřevěné figurky jsem vyřezával vždy podle obrázkové předlohy," vzpomíná Jaroslav Sekyra.
Jak se Vám žije a jak Vám slouží zdraví?
Jsem spokojený a řeknu Vám, že jsem spokojený na 250 procent. Vše, co potřebuji, tady mám, sestřičky se starají výborně, vše udělají a pomohou. Zdravíčko mi slouží a vše je v pořádku.
Pohádkový les byl a je místem, kam po desítky let chodí lidé nejenom z Bíliny. Vytvořil jste přes sto krásných dřevěných figurek a je nějaká, kterou máte nejraději?
Nejraději vzpomínám na první práce, které jsem dělal. Uvedu Vám i příklad. Jedna z prvních postaviček, která se udělala, byla malba Dlouhého. Vedle něj nechybí ani jeho dva kamarádi Široký a Bystrozraký. Samozřejmě vzpomínám i na další.
V lese nechyběly ani další atrakce. Asi každý v Bílině si pamatuje černého slona.
To máte pravdu. Slon patřil k velice oblíbeným a i dnes mi o něm dospělí, včetně Vás, vyprávějí, jak si na něm hráli. Slon vznikl tak, že jsem vyrobil dřevěnou kostru, kterou jsem pobil gumou a slon byl na světě. A musím Vám říct, že jsem samozřejmě rád, když dneska slyším, jak nejenom na slona lidé vzpomínají. Stávalo se v minulosti i to, že mi někteří lidé v dobrém vynadali, že jejich děti právě ze slona nechtěli dolů a nechtěli domů.
Jistě byste byl rád, aby pohádkový les nezanikl a další generace lidí ho mohli navštěvovat.
Byl bych rád, ale řeknu Vám jedno. Nemůžete někomu vnucovat to, aby někam šel. To musí přijít samo od sebe.
Byl jste se nyní někdy podívat v pohádkovém lese?
Ano byl, před měsícem jsem ho navštívil a pěkně jsem si zavzpomínal. Bylo to pěkné.
Máte nějaký vzkaz pro obyvatele Bíliny i návštěvníky města směrem k pohádkovém lesu?
Kluci a děvčata postarejte se prosím o to, aby pohádkový les žil dále i pro další generace až na konec naší galaxie.
