Osek - Petr Šíla pořádá koncerty, zpívá, ale hlavně se snaží, aby byl Osek skvělým místem pro život od těch nejmladších po nejstarší.
Pokud lidé přijdou na městském úřadu za vedoucím Správy městských sportovišť, musí je překvapit, že jim vstříc vychází velmi mladý muž. Petr Šíla se vedoucím stal už v jedenadvaceti letech a dlouho byl dokonce nejmladším zaměstnancem úřadu. Jeho mladické nasazení nicméně sklízí úspěchy.
Povězte, jak se takhle mladý muž může dostat na vedoucí pozici ve městě, kde navíc ani nebydlí?
Stejně, jako když v něm bydlí. Rád na to vzpomínám. Tehdy jsem studoval dopravní fakultu na ČVUT a jezdil jsem z Teplic do Prahy. Výuku jsem ale neměl každý den, volna jsem využíval k přivýdělkům. Pracoval jsem v bankovním sektoru na administrativní pozici. S ohledem k mému věku je logické, že se pohybuji na sociálních sítích, a na jedné na mě vyskočil inzerát, že město Osek shání vedoucího Správy městský sportovišť. Požadovali vysokoškolské vzdělání a zpracování vize na dalších pět let pro tuto agendu. To mě zaujalo.
Jenže základní podmínku, to vysokoškolské vzdělání jste tehdy zřejmě nesplňoval, že?
No právě. Zpracování té vize mělo jasné požadavky, to nebyla nějaká slohovka na dvě hodiny. Proto jsem volal paní starostce, že mě to opravdu zaujalo, rád bych vizi zpracoval, ale chtěl jsem vědět, zda mě do výběrového řízení vůbec zařadí, abych to nedělal zbytečně. A dostal jsem odpověď, že ano. Tak jsem se do toho pustil, k ruce jsem měl knížečku o Oseku, kterou mám na pracovním stole doteď.
Zní to velmi jednoduše…
Samozřejmě jsem vše nechal na poslední chvíli, včetně tisku. Jenže se mi rozbila tiskárna, ještě jsem sháněl někoho, kdo mi to dá do kroužkové vazby a domluvený odvoz taky neklapnul. Ale stihnul jsem to patnáct minut před vypršením termínu.
Nevadilo vedení města, že nejste místní, ale z Teplic?
Někdo se ptal, zda se nechci přestěhovat. Vysvětlil jsem jim, že ne. Že naopak považuji za výhodu, že mám jistý odstup a nadhled. Když rozhodujeme, co zde nového vybudujeme, nejsem zatížen osobními vazbami, jestli by mi to něco přineslo i jako člověku z Oseka. Pak je taky důležité, že když jedu domů, hned za cedulí označující konec města mohu nechat práci stranou. Aspoň na dvacet minut jízdy domů (usmívá se), neboť řídit takto velký resort nejde jen o úřední hodiny z kanceláře, stojí to i dost úsilí ve volném čase a vlastně jsem tak trochu v akci pořád, ostatně baví mě to, tak to ani nevnímám jako problém.
Jediné, co jsem kvůli zaměstnání změnil, je studijní obor. Přestoupil jsem na ekonomickou fakultu a diplomovou práci chci zaměřit na propagaci města, které se od minulého roku věnuji za celé město.
Očividně radní měli s vaší volbou šťastnou ruku, co Vás v poslední době hodně potěšilo?
Před dvěma roky přešel Autocamp Osek pod město a tedy mou správu. Přestože letos v létě nebylo k dispozici koupání, které rekonstruujeme, kemp byl v provozu a my se snažili, aby návštěvníci toto omezení nepociťovali. Od zaměstnanců požaduji, ať se ptají na spokojenost návštěvníků. Zároveň ať s nimi řeší jakýkoli problém, případně co by návštěvníci vylepšili a pokud to jde, ihned to realizujeme. A vyplatilo se. Autocamp Osek získal letos nejen 3 hvězdičky od Asociace kempů ČR a v 13. ročníku ankety 4camping.cz KEMP ROKU jsme získali první místo mezi kempy v Ústeckém kraji.
Stále populárnější je i 3D bludiště v korunách stromů. Využívají ho spíše místní, nebo lidé jezdí cíleně na výlet do Oseka?
Místní mají vstupné zadarmo a letos máme zaznamenáno 4 tisíce vstupů, což je na pětitisícové město velmi slušné. Platících lidí, tedy návštěvníků odjinud, bylo přes 13,5 tisíce. Mezi nimi byli lidé z Kanady, Holandska, Norska či Anglie. Z Čech to pak do Oseka měli nejdál návštěvníci z Orlové, Jihlavy a Brna. Běžně jezdí i lidé z Prahy. Je to výsledek masivní propagace. Hned jsem také založil profil města na sociálních sítích. Tohle je v dnešní době důležité. Zvýšenou návštěvnost města oceňují hlavně provozovatelé restaurací a obchodů.
Pod vaši správu nespadají jen sportoviště, kemp, či volnočasová hřiště ale i společenské centrum. Zbývá Vám vůbec čas na jiné aktivity?
V práci trávím zhruba půl pracovní doby v kanceláři, druhou polovinu jsem v terénu. V sezóně jezdím do Oseka i o víkendu, abych viděl, že to všude funguje, jak má. I tak mám ale koníčky. Rád zajdu do hospody a těch je v Teplicích požehnaně. A pak mám ještě nádherný koníček, a to zpěv. Jsem členem souboru Collegium Hortensis, jehož aktivity spravuje Trautzlova umělecká společnost, kde jsem předsedou. Rád také cestuji, nejdále jsem byl zatím na Kanárských ostrovech.
Očividně máte organizování a řízení lidí i událostí v krvi…
Baví mě to. Loni jsem poprvé organizoval reprezentační Adventní koncert Ústeckého kraje. Shodou okolností se konal v oseckém klášteře a navštívilo jej kolem osmi set lidí. Letos jsem dostal důvěru opět a tentokrát se Adventní koncert Ústeckého kraje uskuteční v Litoměřicích.
Můžete říct pár slov o souboru Collegium Hortensis?
Máme rádi hudbu a je jedno, jestli děláte uklízečku nebo ředitelku školky, v souboru máme cíle společné. Smysl té skupiny je objevovat zapomenuté skladby zdejších autorů a také povzbuzovat současné skladatele, aby v těchto tradicích místní tvorby pokračovali. Nejvýznamnějším z těch historických byl osecký mnich Jakob Trautzl, podle něhož jsme společnost pojmenovali. Zpíváme však i díla současných skladatelů, vystupujeme i s orchestry. Obrovským zážitkem byl koncert v Římě a Vatikánu při mši, kterou celebroval kardinál Vlk. Jsme prvním, a zatím možná jediným, českým souborem, který doprovázel mši svatou přímo v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Na příští rok máme pozvání tentokrát z Paříže, velmi se těším a očekávám, že organizace této koncertní cesty bude jednodušší než té předešlé.
