Teplice - Jakoby pořadatelé trochu více šetřili nebo měli hvězdné kapely už květnový kalendář zaplněný. Program 865. Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích tentokrát neoplýval takovými obecně známými jmény, jako byli v minulosti třeba slovenští bratři Timkovci v No Name (2018), nebo Čechomor (2017). Lidí také nebylo tolik, jako jindy (čili ne narváno, ale jen tak akorát). Mohla za to menší hudební lákadla, sobotní průtrž mračen či hokejové přenosy? Asi kombinace všeho, ale trochu klidnější průběh třídennímu svátku slušel. Každý si mohl lépe vychutnat, o co měl zájem. Zejména když nabídka byla opět velmi pestrá.
Hvězdou nedělního programu se možná trochu nečekaně stala Olga Lounová. Překypovala energií, nadchla pohybem, lehce a s chutí komunikovala s publikem, dobře zpívala a slušně jí fungovala i kapela za zády. 38 let by jí nikdo nehádal co do vzhledu, natož vitality. Svou produkci ještě ozdobila horolezeckým výstupem ala Olda Říha z Katapultu. Na rozdíl od něj do několikametrové výše nejen vylezla, ale ještě v ní i zpívala – a to ke všemu hlavou dolů... Dobře přitom prodala své předlouhé husté vlasy i krátkou sukni…
Přesně vystihla, co krátké odpolední vystoupení pod širým nebem chce. Zapojila také děti a přitom všem se s přehledem udržela nad hranicí podbízivosti a to ještě stačila sdělovat průběžný stav hokejového zápasu o bronz. Jak by asi její vystoupení dopadlo večer místo v trochu nevděčných 16:00?
Skoro až akrobatické vystoupení Olgy Lounové. Foto: V. Novotný
Yo Yo band před ní si také nevedl špatně. Sedmičlenné barevné sestavě vévodila Linhartova sólová kytara a Šímovy klávesy, svůj part lídra i konferenciéra slušně zvládl Richard Tesařík. Po Kladnu a Karviné nechybělo ani Rybitví a zajímavá, vtipná (snad jen poněkud dlouhá) představovačka kapely na konci vystoupení v rámci skladby Jedem do Afriky.
Závěr pódia Na Ptačích schodech patřil domácím, Motorbandu kapelníka Libora Matejčíka a Hlaholu.
Na scéně za domem kultury folkově pohladil František Nedvěd, přitvrdila berounská Metallica a po ní „šlusoval“ program nekompromisní Wohnout.
Na nádvoří zámku před hledištěm s lavicemi k sezení docela úspěšně, byť ne za velkého diváckého zájmu, finišovala červenobíle pruhovaná Kateřina Steinerová a její příjemně swingující hoši. Došlo i na step.
Skončeme – jak také uplynulý víkend jinak – hokejem. Obrazovka, byť na venkovní produkci nevelká, umístěná na kolonádě, byla od pořadatelů šťastným nápadem. Od stánků a koncertů si k ní odskakovalo stále více lidí až nakonec finiš zápasu Česko – Rusko sledovalo zcela zaplněné prostranství. Dokonce se na něm i (nakonec marně) fandilo.
Fandit a poděkovat lze bez rozpaků i organizátorům několikadenní multižánrové akce. Kde jinde má u nás v takovém rozsahu obdobu?
