Modlany - Dne 3. ledna 1963 vznikl na Dole Kateřina v Modlanech v severočeském hnědouhelném revíru důlní požár, při kterém přišlo o život 15 horníků.
Důl Kateřina, důvěrně havíři nazývaný „Káča“, byl v době nehody již malý téměř rodinný důl a v důsledku vyuhlení s klesající těžbou v očekávání likvidace. V dole se nacházely rozsáhlé stařiny a složitý systém uzavřených chodeb navzájem se křižujících s malým mezistropem, které mezi sebou větrně komunikovaly. Členitý systém otevřených i uzavřených důlních děl a vysoká náchylnost uhelné sloje k samovznícení způsobil, že v dole bylo registrováno více jak 800 záparů ročně. Navíc hustý systém starých chodeb tvořil větrní síť s mnoha spojkami a malými tlakovými spády mezi nimi.
Důlní požár následkem samovznícení uhlí vznikl na chodbě č. 105, která tvořila diagonální spojení mezi dalšími dvěma diagonálami sousedních větrných oddělení. Větry byly touto chodbou vedeny při malém depresním spádu na úpad s výškovým rozdílem 27 m. V místě vzniku ohně byla tato chodba pod starými chodbami v první lávce, od nichž byla oddělena 3m vrstvou uhlí. V tomto místě byly vytvořeny podmínky vzniku depresního záparu. Vliv deprese směrem do starých chodeb a stařin v nadloží působil, že zplodiny záparu nebyly odváděny do průchodního větrního proudu. Proto také nebyly zjištěny žádné příznaky záparu a nikdo necítil ani kouř a zápach zplodin.
V 15.20 h kritického dne byly zjištěny husté kouře směrem k výdušné jámě. Aktivní zásah na uhašení ohně se opozdil, protože nebyla k dispozici tlaková voda, neboť potrubí bylo rozpojeno a průtok vody uzavřen.
K požáru byla vyslána jen neúplná četa záchranářů, která se po nezdařených pokusech musela stáhnout z ohrožených prostorů. Původně propadlá rozžhavená zásoba uhlí se postupně rozhořela a požár se přenesl na důlní výztuž. Vlivem tepelné deprese v labilní větrní síti došlo k zvratu proudění větrů v chodbě a husté dýmy se dostaly do vtažných větrních proudů. Pro opožděné odvolání osádek (po dvou hodinách od vzniku požáru) se již nepodařilo 15 horníků zachránit; přitom mnoho horníků nepoužilo vůbec filtrové sebezáchranné přístroje.
V průběhu dalších pokusů o uzavření požářiště v širším okruhu v dole došlo k několika výbuchům požárních plynů, což si vynutilo uzavření dolu na povrchu na ohlubni všech jam. Při dotěsňování jámových poklopů došlo opět k výbuchu, který poškodil uzávěry na jámách. Důl byl opět otevřen po měsíčním uzavření jam.
Likvidace následků nehody a vyprošťování obětí ve značném stupni rozkladu bylo už jen ošklivou tečkou za touto havárií, které předcházela celá řada zanedbání a opomenutí.
V budovách hlubinného dolu Kateřina, byly po katastrofě v roce 1963 zřízeny ústřední sklady SHD pro Severočeský kraj. Dnes je objekt v soukromém vlastnictví a torza některých budov připomínají smutný konec šachty, která byla pro mnohé zdrojem obživy, ale i srdeční záležitostí. Obec Modlany nezapomíná na horníky, kteří na dole Kateřina pracovali.
Ve svých vzpomínkách pamatují na své kamarády pánové Ing. Svatopluk Havrlík, František Limburský, Jaromír Jaroš, Kurt Sigmund a Zdeněk Kvarda. Každoročně před vánoci tyto horníky zástupci obce navštíví, zavzpomínají a předají malou pozornost.
