Ústecký kraj – Letecká záchranná služba Ústeckého kraje má výjimečné postavení, ke své práci totiž využívá ojedinělého pomocníka, a tím je vrtulník. Oproti sanitce tak záchranářský vrtulník má hned několik výhod. Mezi hlavní přednosti využití záchranářského vrtulníku je rychlost transportu pacienta do nemocnice a také možnost dostat se i do těžko přístupných míst, kam by sanitní vozy nevyjely. Patrně jediným negativním limitem nasazení vrtulníku je počasí.

Vrtulník záchranářů viděl snad každý a každému je hned také jasné, že tam, kde zasahuje, jde o hodně. Vzlet osádky letecké záchranné služby na místo si tak pravidelně nenechají ujít zástupy „zvědavců.“

Piloti a záchranáři mají na svém kontě stovky hodiny letů. Specifická práce pilota je přitom taková, že má málo času na přípravu letu. Z devadesáti procent navíc musí pilot přistát v neznámém místě. Část zásahu při nasazení vrtulníku se totiž odehrává v těžko přístupném terénu, což znamená nejrychlejší možnost transportu pacienta do nemocnice. Z celkového počtu zásahů asi z 95 až 98 procent však záchranáři zasahují u jiného charakteru závažného poraní.

„Operační středisko Záchranné zdravotnické služby Ústeckého kraje o nasazení vrtulníku rozhoduje ze dvou hlavních důvodů: a to z časového, kde je zapotřebí dostat co nejrychleji lékařský tým k pacientovi, nebo že zraněný musí být transportován do vzdálenějšího specializovaného centra a sanitkou by přeprava trvala příliš dlouho,“ říká vedoucí lékařka ZZS Ústeckého kraje Eva Smržová.

Vrtulníky piloti ovládají bravurně. Foto: Jan Vraný

Pilot k obsluze vrtulníku potřebuje obě ruce, obě nohy a především hlavu, která to vše koordinuje. Na řízení vrtulníku pilot potřebuje takzvané nožní řízení, kterým ovládá točení vrtulníku doprava a doleva. Pákou - klikou poté ovládá náklony vrtulníku a pákou „kolektivu“ zase stoupání a klesání vrtulníku. Maximální vzletová hmotnost vrtulníku je 2 950 kilogramů, z toho užitečná hmotnost 600 kilogramů a 500 kilogramů je určeno na palivo.

„Rozhodující pro výběr místa přistání je v první řadě bezpečnost a také to, aby se osádka vrtulníku co nejpohodlněji dostala k místu zásahu,“ říká pilot vrtulníku DSA Peter Kontura.

Vrtulníky dostávají jména

Záchranná služba v Ústeckém kraji má za rok přes 75 tisíc výjezdů. Letecká záchranka eviduje ročně v kraji 620 vzletů. Heliport na Severní Terase v Ústí nad Labem mají záchranáři k dispozici od roku 1997.

Záchranáři v Ústeckém kraji dávají strojům i jména. Všechny názvy se dělají podle koncového písmena. „Nejnovější stroj, který v kraji létá, nese označení OK DSB, proto záchranáři zvolili jméno pro svůj vrtulník Barča. U předchozího stroje to bylo zase označení: OK AIA a tak jméno tehdy jednoznačně padlo na Ája,“ dodává letecký technik DSA Lukáš Láznička.

REKLAMA

Podmínky užití

Texty označené jako (PR) nebo (PI) případně Reklamní sdělení či Sponzorováno jsou placenou inzercí.

Obsah tohoto webu je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování obsahu tohoto webu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu vydavatele webu výslovně zakázáno.

Za obsah inzerátů nese odpovědnost jejich zadavatel. Redakce se nemusí s obsahem inzerátů ztotožňovat a nenese žádnou odpovědnost za případné škody, které jejich zveřejněním vzniknou.

Nahoru