Litvínov - Manželé Beranovi si ze své vášně pro čokoládu udělali živobytí. Tomu se říká sladký americký sen, kvůli němuž neváhají jezdit do Belgie. Ne na dovolenou, ale pronikat ještě hlouběji do tajů výroby čokolády.
Na první pohled se v kavárně v Sokolovně v Litvínově nic nezměnilo – stejná otevírací doba, krásný interiér dál láká k posezení a zákazníky s úsměvem vítá stejný personál. U vitríny ale člověku začne přecházet zrak, oči přeskakují z jedné pralinky na druhou a nejraději by ochutnal všechny. Pralinky jsou totiž nyní doménou této kavárny, jíž nově provozují Michal a Tereza Beranovi pod značkou Čokolatérie u Karolíny. Pojmenovali ji po své dceři, která byla impulzem pro společné podnikání.
„Před třemi lety jsme v Chebu zašli do malinkaté prodejny pralinek. Měli stovky pralinek, to mě zaujalo a říkal jsem si, že to přece nemůžou prodat, než se to zkazí. Pak jsem ale zjistil, že mají trvanlivost rok, takže mi došlo, že je to narvané éčkama. A v ten moment mě napadlo, že bychom s manželkou mohli také vyrábět pralinky. Ale že to vezmeme z opačného konce a budeme je dělat čerstvé, bez všech těch sajrajtů, jen pár druhů pro maloobchod. Tak aby se všechno co vyrobíme, okamžitě prodalo,“ vzpomíná na prvotní nápad Michal Beran. Vždy chtěl podnikat, jen musel najít něco, co bude vyhovovat i jeho ženě.
V ten moment pro manžele odstartoval maraton kurzů a školení. „Netušil jsem, že proniknout do tajemství čokolády bude tak náročné. Rok jsem trénoval, měli jsme 14 dní do otevření Čokolatérie v Klášterci nad Ohří a pořád jsem nedokázal temperovat čokoládu tak, aby to bylo dokonalé. Ale měl jsem štěstí, přijel za mnou čokolatiér - můj učitel a konečně s jeho pomocí jsem tomu přišel na kloub. Když totiž toto neděláte strojově, musíte dodržovat spoustu věcí, čokoláda je háklivá na jakékoliv změny teploty či vlhkost vzduchu,“ vzpomíná na hektické začátky Michal Beran.
Přitom to není tak dávno, ale on výrobě pralinek zcela propadl. „Jezdím na kurzy pořád, byl jsem na velmi intenzivním kurzu v Belgii a chystám se znovu, protože mi to dává hrozně moc. I za cenu, že nás to vyjde jako rodinná dovolená a celý den tam dřete, ale přínos je obrovský,“ vysvětluje nadšeně.
A co přimělo Beranovi změnit působiště? Bydlíme na Nové Vsi v Horách, takže cestami do Klášterce jsme ztráceli spoustu času. Proto když přišla nabídka převzít kavárnu a bistro v Sokolovně, neváhali jsme ani vteřinu. Prostory jsou krásné a co je pro mě důležité, je zde dostatečné zázemí, takže stejně jako v Klášterci i zde můžu vyrábět pralinky přímo v provozovně. Chci mít vše čerstvé, jsem rád, že nemusím své výrobky nikam převážet a i většinu surovin mám od místních producentů, samozřejmě až na čokoládu, kterou mám z Belgie,“ podotýká Beran.
V klášterecké cukrárně zabodoval s pralinkou Klášterecká medová koule, která získala ceněné označení Regionální produkt. Teď už samozřejmě vymýšlí, co speciálního vyrobí pro nové působiště v Litvínově. „Vymýšlet nové pralinky mě baví. Mám přátele, kterým nosím ochutnat, a oni mi bez obalu řeknou, ať to rovnou hodím do koše, nebo naopak, že to je super. Zpočátku to bylo náročné, přinesl jsem toho spoustu, vše jsme snědli a rázem jsem měl deset kilo nahoře a musel jsem začít dost běhat,“ směje se Michal Beran.
Zatímco on vyrábí pralinky, Tereza Beranová má pod palcem dorty a další zákusky. „Velmi mě baví dělat monoporce, cupcaky, tartaletky a cheesecaky. Jaký mám nejraději? Čokoládový s malinami. My prostě celá rodina milujeme čokoládu,“ uzavírá Tereza Beranová a zve všechny, kteří sedí u počítače, ať se podívají na facebook na profil Čokolatérie u Karolíny, pak už si totiž určitě naplánují cestu do centra přes kavárnu či bistro v Sokolovně.
Bistro rozšířilo nabídku snídaní. Nově nechybí sladké snídaně a müsli, vše včetně klasických snídaní je servírováno podle aktuálních trendů.
