Mostecko - Ve čtvrtek uplyne přesně 30 let od začátku blokády Libkovic - malé obce na severu Čech, kterou lidé bránili před zbouráním kvůli těžbě hnědého uhlí. Výročí připomíná organizace Greenpeace. V časných ranních hodinách 1. prosince 1992 zablokovali aktivisté a aktivistky Greenpeace a dalších ekologických organizací demoliční bagry právě ve chvíli, kdy přijely zbourat místní novorenesanční kostel Sv. Michaela archanděla. Libkovice, které ležely mezi Litvínovem a povrchovým dolem Bílina, byly poslední českou obcí, která byla zbourána kvůli těžbě uhlí, přestože se zde paradoxně poté uhlí nakonec nikdy netěžilo.
"Do Libkovic se sjely desítky lidí, které bránily několik měsíců vlastními těly nejen kostel, ale i řadu místních domů. Pracovníci demoličních čet i najatá bezpečnostní firma se opakovaně dopouštěla na protestujících násilí, kvůli čemuž byl odvolán ředitel těžební firmy. Občanskou blokádu Libkovic podporovala řada významných osobností včetně tehdejšího prezidenta Václava Havla, který místo osobně navštívil," připomíná Greenpeace v aktuální zprávě.
Již o rok dříve - v roce 1991 - stanovila vláda Petra Pitharta územní ekologické limity těžby, které měly ochránit všechny obce před rozšiřováním uhelných dolů. Státní těžební firma Hlubina ovšem tvrdila, že chce uhlí v této lokalitě získávat hlubinnou těžbou, a ekologické limity se tak na tento záměr nevztahovaly. Bourání Libkovic probíhalo na základě povolení vydaného ještě za minulého komunistického režimu. Jejich zničení předcházela v severních Čechách devastace zhruba stovky obcí, včetně historického města Most, a nucené přemístění zhruba 200 tisíc lidí, z nichž mnozí se kvůli těžbě museli stěhovat opakovaně.
Přestože ministerstvo průmyslu demolici Libkovic na několik měsíců zastavilo a blokáda bourání výrazně zpomalila, nakonec bagry postupně strhly všechny libkovické domy kromě kostela, který byl stržen až v roce 2002. V lokalitě se přitom uhlí dosud nikdy netěžilo. Až nyní Severočeské doly - dceřiná těžební firma společnosti ČEZ - usilují o rozšíření dolu Bílina za hranici původních ekologických limitů těžby i na území, které leželo v katastru bývalých Libkovic.
“Libkovice nebyly zbourány zbytečné. Staly se mementem, které ukázalo, že bourání obcí kvůli uhlí v novém demokratickém státě už není normální, ale je naopak nepřípustné. Zatímco před Sametovou revolucí bylo vyhánění lidí z jejich domovů kvůli uhlí běžné a nikdo si proti němu netroufl protestovat, v případě Libkovic se demolici obce postavily desítky odvážných lidí,” říká Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace.
